Jejich božskou přirozenost, melodickou invenci i hudební fantazii doplníme dobovými texty a úryvky z dopisů. Ve skladatelově tvorbě zaujímají mimořádně důležité místo. Johannes Brahms nadšeně doporučí půvabnou sbírku písní svému berlínskému nakladateli, díky čemuž na sebe pražský varhaník Antonín Dvořák poprvé upozorní na světové scéně a stane se respektovaným skladatelem.
Však také německý hudební kritik Louis Ehlert o Moravských dvojzpěvech (a Slovanských tancích) píše: „Abych pověděl zkrátka: zde je konečně opět jednou celý talent, a sice talent zcela přirozený. Božská přirozenost proudí touto hudbou, proto je zcela „lidová“. Ani stopy po strojenosti a nucenosti. Jako vždy u velkých talentů, je v Dvořákově hudbě hojně zastoupen humor. Myslím, jak by to bylo krásné, kdyby opět jednou přišel hudebník, o němž bychom se potřebovali právě tak málo hádat jako o jaru.“