V kostele sv. Mikuláše (jehož modelem byl hlavní jezuitský kostel, římský Il Gesù) dosáhli jeho tvůrci maximálního uměleckého efektu. Příchozí je doslova ohromen rozměry chrámu, barokní dynamikou tvarů a světla a oslnivou výzdobou interiéru, na níž se podíleli věhlasní umělci středoevropského prostoru: Ignác František Platzer, František Xaver Palko, Jan Lukáš Kracker, Karel Škréta a další.
Mistr varhanář Thomas Schwarz vytvořil pro chrám troje varhany, na ty největší hrával během svých pražských pobytů Wolfgang Amadeus Mozart. Krátce po Mozartově smrti uspořádali umělci pražských divadel v chrámu Sv. Mikuláše na jeho počest zádušní mši. Zaznělo Requiem Františka Antonína Rösslera-Rosettiho; s Mozartem se přišlo rozloučit na čtyři tisíce Pražanů.
Hudební tradice chrámu sv. Mikuláše je živá i dnes. Koncerty zde pořádá Arcibiskupství pražské ve spolupráci s předními umělci: účinkují vynikající varhaníci, sólisté Národního divadla a členové významných českých orchestrů.
Svatomikulášská zvonice, dílo Anselma Luraga, nepatří církvi, nýbrž městu. V dobách totality si z věže udělala pozorovatelnu StB, agenti odtud sledovali pohyb na malostranských ambasádách. Dnes zde můžete navštívit stálou výstavu o pražských zvonech.
.jpg)
