Marie Puttnerová, pohybující se po české hudební scéně v originálních sestavách Jablkoň, Půljabkoň a Zvíře jménem Podzim a Martin Novák (Robert Křesťan & Druhá tráva, Lanugo, Blue Shadows, Jaromír Honzák Quintet, David Dorůžka Trio) se propojili, aby vytvořili společný hudební svět tvořený nejen autorskými písněmi Puttnerové, ale i svět, ve kterém mohou zaznít střípky zhudebněné poezie křehkého Jana Zahradníčka či surreálního Vlastimila Třešňáka.
Poté, co ke spolupráci přizvali opavského kytarového kouzelníka Petra Uviru (Ladě, Heimat, Jitka Šuranská, Vladivojna la Chia), došlo ke společné symbióze lidských hlasů a elektrických kytar, které podmanivým a naléhavým způsobem posouvaly pomyslné hranice folku. V roce 2022 však došlo k zásadnímu propojení s britským producentem Eddie Stevensem (Druhá tráva, Jana Kirschner, Roisín Murphy, Moloko), díky kterému vyšlo 28. dubna 2023 debutové album Puttnerové s názvem Laila tov.
Původní zvuk tria se společným tvořením skutečně proměnil, a tak se kapela rozšiřuje o čtvrtého člena, skladatele, klavíristu a hráče na syntezátory, Martina Brunnera (Martin Brunner Trio, The Prague Six, Markéta Foukalová, Klara & The Pop). Marie Puttnerová se s deskou Laila tov stala vítězkou ankety Album roku 2023, které každoročně vyhlašuje redakce Radia Proglas. Ankety se zúčastnilo 110 oslovených osobností - publicisté, hudebníci, pořadatelé koncertů a festivalů, promotéři a také vybraní zástupci posluchačů rádia.
„Nic z toho ale nepůsobí jako „umění pro umění“ nebo nějaké schválnosti. Přes veškerou zvukovou a aranžérskou různorodost má album jasně daný koncept, dynamiku, čiší z něj i přes skutečně neortodoxní instrumentace, ale také harmonické a melodické postupy, obrovská muzikalita“. (Ondřej Bezr)
“Marie Puttnerová je nejen skvělou a zkušenou zpěvačkou s léty praxe. Více než deset let je členkou eklektických Jablkoň i jejich pobočného dua Půljablkoň, hostovala na zhruba desítce alb kolegů a neztratila se ani na obou deskách početné supersestavy Zvíře jménem Podzim. Všude vyniká hlasovou jistotou a rozsahem i širokým žánrovým záběrem, ale i skvělým muzikantským cítěním. Ať zpívá zhudebněnou poezii Zahradníčkovu, příběhové texty Vlasty Třešňáka, svoji autorskou lyriku, nebo upravené lidovky, nikdy to nejsou jen “obyčejné písničky”. Pouze samotným hlasem jim vdechuje nový život i vyznění.” (Tonda Kocábek)
„Laila tov totiž není vybroušeným a šperkařem dokonale opracovaným drahým kamenem, který nese auru drahocennosti, luxusu a dokonalosti. Možná dokonce snobství. Je to spíš někde z hlíny uplácaný talisman, který vyzařuje lásku, radost a vlastně obyčejnou přirozenost jeho tvůrců. Nese v sobě jejich pocity, jejich příběhy a odhodlání. A to vše mu dodává auru jakési lidské sounáležitosti, přátelství i vzájemné pokory a respektu." (Honza Průša)
